Komunita je dána tím, jak vypadají vztahy mezi lidmi a jejich okolním prostředím: kulturní a ekonomické odlišnosti konkrétního místa jsou utvářeny právě touto vazbou.
Výše uvedená definice může znít příliš obecně a vědecky, nicméně ve městě jako Golegã dobře vidíme její naplnění v praxi. Tradice místní výroby a prosperita vycházejí ze staleté schopnosti využívat příležitosti nabízené krajinou, kde návštěvníka na první pohled zaujme typická pláň tvořená dávnými naplaveninami. Na okraji roviny dávno osídleného regionu Reguengo de Toxe (Oliveira, 2006) se řeka Tajo „vine napříč krajem, aby se setkala s městem, kde stojí nejkrásnější manuelský chrám v celé zemi“ (Sequeira, 1953) a slévá se s řekou Almonda. Právě zde založili a vybudovali město Golegã – ovšem na rozdíl od mnoha jiných sídel, kde byl důraz kladen na farmaření, chov dobytka a rybolov, zde šlo od počátku o obranné účely.
Dnes je symbolem města kůň, který skvěle ilustruje jeho kořeny a připomíná mnoho staletí, kdy se pohyb lidí zboží neobešel bez tohoto ušlechtilého zvířete. Mnozí městem jen procházeli, ale jiní se zde usadili a začali zkoumat bohaté možnosti nabízené aluviálními usazeninami – došlo tedy i na zemědělství a dobytek – v kombinaci s výbornou polohou na staré královské cestě z Lisabonu do Porta.
Proto jsou geologické a fyzické podmínky, ve kterých existuje Golegã, významnou součástí originality a kulturní identity města. Najdeme zde zajímavý průsečík svou vlivů: na jedné straně venkovské farmářské zvyklosti založené na tradicích mnoha generací žijících v tomto území. Na druhé straně tady potkáváme kosmopolitní směsici lidí, kteří přijíždějí cíleně za nákupem zvířat, jež mají obohatit pestrost a kvalitu jejich jezdeckých kapacit. Jezdectví bylo totiž v Portugalsku vždy považováno za prvořadou složku kulturního dědictví a jednu z podmínek zajištění nezávislosti země.
