Koně

Koňský trh

Jedinečný park Gonzáleze Hontorii je každoročně v květnu dějištěm týdenního koňského trhu, kdy se obyvatelům a návštěvníkům města otevře více než 200 „casetas“ (typických barů). Velkolepé přehlídky se účastní stovky jezdců v tradičních kostýmech a bezpočet kočárů.

Pořádají se koňské výstavy, akce a soutěže, na národní i mezinárodní úrovni, v klasické drezuře i cross-country, výstavy postrojů, speciální show organizované Královskou andaluskou školou jezdeckého umění, hřebčíny La Cartuja Stud a Campo Abierto, slavnost EQUISUR a býčí trh atd., díky čemuž festival nabízí směsici požitků pro všechny smysly.

Ministerstvo obrany má v Jerezu, přesněji ve čtvrti Cortijo de Vicos, svoje zařízení, která se podílejí na přípravě jezdeckých soutěží, např. i za účasti španělských býků. A nesmíme samozřejmě zapomenout na Depósito de Sementales, místní hřebčín.

Od roku 1967 se každoročně uděluje cena „Zlatého koňského města Jerezu“ za profesionální nebo dobrovolnou práci jednotlivců, firem a institucí na poli propagace kultury chovu koní na národní a mezinárodní úrovni.

Koňský trh v Jerezu byl vyhlášen Turistickou atrakcí mezinárodního významu.

Pouť do Rocía

Každý rok od května do června se na náměstí Alameda Cristina vedle kláštera Santo Domingo setkávají spousty lidí; zdraví se, zpívají a tleskají poutníkům, kteří projíždějí se svými povozy vyzdobenými na počest Panny Marie z Rocía, aby se vydali na cestu do cíle v Aldea del Rocío (kraj Huelva).

Mezi vrcholy pouti patří představení Bratrstva Panny Marie, což je akce, která vždy přiláká velký počet koní a povozů putujících přes mokřady a piniové háje národního parku Doñana.

Prototypem tohoto koně je uvolněné zvíře s elegantními pohyby, které v sobě jakoby mimochodem spojuje všechny na první pohled viditelné ušlechtilé vlastnosti.  Nádherný kůň vyznačující se ladnými křivkami, vynikající schopností učit se, hrdostí, temperamentem a vznešeným chováním, je obdivovaný už mnoho století.

Nejobvyklejší barvou čistokrevného španělského koně je Capa Torda (šedobílá), ale najdeme i jiná zbarvení.

• Grošák: Kombinace bílých chlupů a dalších barev v různých proporcích.  Vyznačuje se tím, že hříbě se rodí tmavší a srst časem bělá. Až na pár výjimek je tak dospělé zvíře úplně bílé.
• Ořech: Hnědá barva připomínající ořechy.  Objevuje se v různých odstínech – od velmi světlých (od hnědáka ji odliší jen odborník, protože oba mají černý ocas a konce nohou) až po velmi tmavé, které se zase těžko odlišují od vraníka.
• „Alazana“: Načervenalá srst v různých odstínech. Typická dlouhými chlupy (ocas a hříva) a na ocase a končetinách stejnou nebo téměř stejnou barvou jako má zbytek těla.  Rozlišují se poddruhy jako alazán, světlý, pálený, hovězí atd.

Plemeno Cartujano je základem pro chov španělského čistokrevného koně, hlavně proto, že se chová v dostatečném počtu a slouží k zakládání a šlechtění rodokmenů mnoha známých španělských, evropských i amerických plemen.

Kořeny sahají až do roku 1484, kdy se mniši v kartuziánském klášteře v Jerezu de la Frontera rozhodli založit hřebčín s využitím nekvalitnějších klisen andaluského koně, dostupných v té době v kraji.

Stáje byly po tři sta let (v letech 1484 až 1810) v rukách mnichů, kteří nezaháleli a plemeno neustále vylepšovali.  V roce 1810 z kláštera odešli a stáje před zánikem zachránil biskup Pedro José Zapata.

Od tohoto roku se datuje změna označení z „Hierro de la Campana“ na „Hierro del Bocado“, což je oficiální titul všech hříbat narozených v Yeguada de la Cartuja. V roce 1857 vdova po Pedrovi José Zapatovi prodala několik klisen a hřebců Vicente Romerovi Garcíovi, který zahájil komerční chov; ten převzal v roce 1949 Fernando C. de Terry.

Podnikatel irského původu si dobře uvědomoval, jak prospěšný pro image jeho lahodné sherry bude obraz ušlechtilého koně, proto shromáždil tehdy nejlepší žijící exempláře a vybudoval pro ně vynikající zázemí; koně se objevili na výzdobě jeho restaurací a barů a tahali okázalé kočáry. Kvalitu, krásu a ladný pohyb koní, kteří se postupně proslavili po celém světě, podtrhovaly znalosti obslužného personálu.  Hřebce (sementales) prodával do státních stájí, a díky tomu došlo k homogenizaci mnoha chovů čistokrevného španěla, k vytvoření typických profilů a skupin, které se v předcházejícím období vytratily v honbě za co nejvyšším a nejsilnějším zvířetem.

Terryho podniky a stáje v roce 1981 odkoupila společnost Rumasa S.A. O dva roky později připadl majetek Rumasa S.A. státu, který následně v roce 1985 oddělil prodej alkoholu od stájí.  v roce 1990 pak stát začlenil stáje do státního podniku EXPASA S.A., který se tak ujal odpovědnosti za péči o toto jedinečné národní dědictví.

Yeguada de la Cartuja – Hierro del Bocado je skutečně nejvýznamnější základnou plemene Cartujano na světě: stádo čítá více než 200 zvířat chovaných na rozlehlých pozemcích ve Fuente del Suero.